Hrad byl založen ve druhé polovině 14. století, pro nedostatek pramenných podkladů však nelze jednoznačně určit zakladatele. Za vlády Jiřího z Poděbrad se krátce dostal do jeho majetku. Roku 1469 byl, již jako majetek rodu Zajíců z Házmburka, obležen a dobyt královskými vojsky. Dalšího, tentokrát švédského obležení, se pak hrad dočkal koncem třicetileté války. Skutečnost, že vítězní Švédové z obsazeného Návarova v okolí působili značné škody, vedla císaře Ferdinanda III. k rozhodnutí hrad opět dobýt a rozbořit. K tomu došlo v roce 1644.

I když historie Návarova jako opevněného sídla skončila, nastaly velké pohyby ve vlastnických vztazích. Držiteli panství se postupně stali příslušníci významných rodů Smiřických, Valdštejnů a Lamottů. Chátrající objekt posloužil jako zdroj materiálu pro stavbu barokního zámku.

Hrad má dosud patrné obdélné jádro patrně se dvěma složitějšími stavbami, které jsou v předhradí odděleny dvěma příkopy. Čelo předhradí opevňuje štítová zeď se dvěma polookrouhlými baštami.

Údolí Kamenice a zříceniny hradu Návarov jsou zpřístupněny červeně značenou Palackého stezkou vedoucí z Podspálova do Tanvaldu.

Poloha: 7 km SV od Železného Brodu, nedaleko Jílového u Držkova.

Hrad je volně přístupný.