Vokšice a rod Schliků

Ves Vokšice se v 16. století postupně přeměnila na hospodářský dvůr, patřící rodu Schliků. Ten je znám od 14. století a jeho členové byli povětšinou významnými osobnostmi. První známý člen rodu – Kašpar Schlik – byl nejvyšším kancléřem krále Zikmunda, Jáchym Schlik byl hejtmanem německých lén Koruny české. Schlikovský rod ale také stál často v opozici proti panovníkovi. Jeroným Schlik se provinil proti králi Ferdinandovi I. a byl uvězněn. Nejznámější osobností rodu Schliků je Jáchym Ondřej Schlik, který byl jako vůdce protihabsburského povstání českých stavů popraven v r. 1621 na Staroměstském náměstí v Praze.

Na panství jižně od Jičína byl prvním svého rodu Jindřich Schlik, který se dal na vojenskou dráhu. Jeho syn František Arnošt se uplatnil u dvora, byl i nejvyšším zemským správcem. Byl zdatný hospodář a značně rozšířil své zdejší statky. Jeho pokračovatelem se stal syn František Josef, narozený v r. 1656. Také on zastával postupně řadu veřejných funkcí. František Josef Schlik byl nejen zdatný hospodář, ale i čilý stavebník, který na svém panství realizoval výstavbu kaplí, kostelů a zámků, citlivě zasazených do krajiny a tvořících barokní krajinou kompozici, dnes známou jako Mariánská zahrada. Na jeho panství působili architekti J. B. Mathey, P. Spannbrucker či G. Gilmetti. František Josef hrabě Schlik se dožil 84 let.

V polovině 19. století Schlikové obhospodařovali panství Kopidlno, Staré Hrady, Veliš a Vokšice. Pěstování plodin doplňovalo pastevectví a rybníkářství – byli vrchností pro 8 077 poddaných. František Josef nechal osadit svahy i aleje cest ovocnými stromy, jejichž sazenice se vozily z horských oblastí, aby na neúrodné půdě zakořenily a plodily, stavěl myslivny a zbudoval i dvě cihelny. V Kopidlně vyrostla nová sýpka a v Jičíněvsi kromě sýpky i skleník v zámeckém parku.

Zde, u zámku ve Vokšicích bylo vybudováno v letech 1815–1835 nové zázemí pro velký hospodářský dvůr. Na ploše velikého obdélníku vznikly klasicistní hospodářské budovy, dva domy úředníků, dům pro čeleď, stodoly, stáje, ovčín, pivovar, i zelinářská zahrada. K tomu patřily i dvě mohutné třípatrové sýpky – mladší sýpka z r. 1831 a starší, barokní z r. 1700, podle návrhu J. B. Matheyho, jejíž součástí je i sala terrena na průčelí, obráceném k zámku. Zámek je trojkřídlý, jednopatrový a spolu s parkem a hospodářským dvorem byl ohrazen zdí s barokními klenutými branami. Celý tento areál později připadl státnímu statku, jehož hospodaření jej silně poznamenalo.

Po r. 1989 byl zámek vrácen rodině Schliků. 

Zámek v současné době není přístupný veřejnosti, kromě občasných kulturních akcí.